We will never quit cause we are Metallica!

25. 03. 2009 | † 03. 12. 2011 | kód autora: hfB

kirk_hammett_metallica_tokyo_2"We will never quit cause we are Metallica!"

 

      Omámen tímto mocným veršem z textu songu Whiplash (Kill´em all - 1983) jsem se jednoho dne dozvěděl, že ona slavná Metallica dorazí opět do České republiky, a to s Panem kytaristou Kirkem Hammettem. Myšlenka uvidět můj hudební vzor na vlastní oči a slyšet ryk hi-gainového aparátu vybuzeného a trýzněného nejlepší metalovou formací osmdeátých let, mě dovedla k tomu, že bylo oželeno 1400,- z vlastních fondů pro nákup vstupenky. Jelikož to byl můj první velký koncert - datum 3.6.2008 se navždy zapsalo do mé paměti.

 

 

 

 

 

 

         Z důvodu, že heavy metalisté mají u nás v rodině pověst "krvelačných, zarostlých zrůd", byl přislíben doprovod rodičů k nádraží Praha Smíchov. Neodporoval jsem, poněvadž lepší vyjet autem v 4 hodiny před začátkem akce, než vlakem 6 hodin před akcí a doufat,  že se nic u našich kvalitníchí drah opět nepos (šotouši prominou :-).

        Ráno se vzbudím, v době základky ještě v krásných 7:00, se slovy "Dnes vyjedu dřív." Sedám v 7: 56 na kolo. V 7:59 již parkuji před školou, za broukání textu Master of Puppets se zvoněním rozrážím dveře do učebny.  Učitelé nadzvukovou rychlostí letícího žáka již nijak nekárají. Proč také, aspoň, že dorazil. Den probíhá vcelku normálně. V 15:00 jsem byl pozván na předávání cen fotosoutěže. " Jedeme ve 4, to stihnu", říkám si. Hlasatelka zřejmě nikam nespěchá. V 15:30 se pořád nemá k vyhlášení mé kategorie, a tak se přibližuji k dozorujícímu učiteli, kterého posléze málem oslovím slovy "Seek and Destroy!!!", a s lítostí se uvolňuji domů. Metalácká uniforma: ANO , pásek s pyramidami: ANO, vstupenka: ANO. Jedeme!

        Cesta probíhá v pohodě. Potkáváme v předměstí Prahy několik černě oděných lidí s nekompromisním nápisem na zádech: METALLICA. Zahřeje. :-) V půl šesté zastavujeme v Moulíkově ulici. Po konzultaci pravděpodobného zpátečního odjezdu směřuji k tramvajovým zastávkám. Slunce již prodlužuje stíny a mě kryje stín štítu domu na protější straně uličky.

        Kupuji si lístek a sedám do tramvaje číslo 26. Po podobně "postižených" nikde vidu ani slechu. Nevadí, jedeme.  Návěstní zvonec zazvoní a tramvaj vyjíždí od Smíchovského nádraží. Vida, na první zastávce přisedá hlouček mladých lidí, zjevně jedoucích se mnou do Edenu. S každou zastávkou tramvaj stále "černala". Na zastávce před Karlovým náměstím  stojí hlouček hoperů. Ti s otevřenými hubami a pravděpodobně nevábným odérem v kalhotách si velice rychle rozmýšlejí nástu...

.... Tramvaj se rozjíždí na traťovou 50 km/h, všechna okna otevřena, slunko svítí, plná tramvaj ctitelů Metallicy, žádní vandalové a hopeři - ANO, bylo mi dobře. Člověkem prostě kolovala nespoutaná volnost a dobrá nálada. Jak rád na to teď vzpomínám.... :-) Ale zpět. Na Karláku sborem přestupujeme do tramvaje č. 7, řidič, s výrazem podobným hoperům na předchozí zastávce, nám otevírá dveře.  Svištíme dál, čím blíže k Edenu, tím více bylo v ulicích černo, metalovo.

        "Slavia" hlásí rozhlas a my vystupujeme z tramvaje. To vám byl pohled.... Takovou koncentraci metalistů na metr čtvereční jsem nikdy neviděl. Prodírám se davy před "svůj" terminál. Bezpečtnostní opatření jsou velká, tudíž "securiťák" prohmatává každého pečlivě. Vcházím do ochozu stadionu. Z venku již se ozývá temné dunění Machine Head nebo Mnemic. Ostatně, bylo to jedno, zvuk byl natolik přesycený, nabasovaný a "uprděný", že nebylo skoro poznat kdo na pódiu aktuálně vystupuje. Slušně řečeno, za doprovodu ohavného zvuku vcházím do stadionu. Pohledem hledám "zvukaře"  a přitom pokukuji po celém stadionu. Dobrých 20 tisíc lidí bylo na svých místech, kotel již "vřel". Do začátku zbývala hodina.

        Machine Head dokončili své vystoupení. Očekávám houf techniků "metly", kteří budou stavět aparáty. Objevila se jen skupinka techniků, kteří uklidili hlavy Peavey 5150, ale po Randallech a Messách Metallicy ani vidu, ani slechu. Stmívalo se, když v éteru začali přehrávat známé songy AC/DC atp.

        A krátce po osmé hodině to začalo.... Kvílení dud ze známé písničky od AC/DC ustalo, když v tom všechny reflektory zhasly, z boxů se začala linout znělka, kterou Metallica uvádí své konzerty již dobrých 20 let.  Ecstasy of Gold. Čtyři údery do činelu a bezmála dvouhodinohá salva "těžkotonážního" zvuku vtrhla do útrob stadionu.  Postupně na "stage" naběhli všichni členové kapely a s monstrózní energií zahráli úvodní skladbu - Creeping Death. Publikum šílí a doslova prožívá stav "extáze". Dobrou minutu jsem snad nedýchal. Těžko říct, zda-li to bylo kvůli tomu, že vidím kapelu všech kapel či snad kvůli povedenému zvuku (... a to minimálně o 100% lepšímu, jak tomu bylo u předešlých kapel). Bylo nádherné sledovat, jak "čtyřicátníci" řádí v kotli spolu s bohužel dnes již malým procentem "metalové mládeže".  Páni na podiu zatím zahráli několik známých pecek, z nichž můžu uvést: The Four Horsemen, Ride the Lightning, Master of Puppets, Fade to Black, Nothing else matters (při níž zahádným způsobem celý stadion zářil zakázanými zapalovači :-). Zhruba v půlce vystoupení kytaristé přešli do takzvaného Drop D ladění (kytaristé budou vědět) a zahráli tradiční "heavy" song Sad but True.  Dále borci z Kalifornie předvedli Enter Sandman, po němž se již chystali končit (pravda bylo skoro 10 hodin a část lidí již byla na odchodu). Po hlasitém skandování si ale publikum vyžádalo "one more", a tak kapela přehrála klasické punkové skladby Last Caress a So what. Tuto akci mohl zakončit je jeden song. Všem bylo jasno, který to bude. Ten nejtěžší z nejtěžších - Seek and Destroy, v němž James Hetfield typicky zapojil obohacený verš "We are scanning the scene
in the Prague tonight". Krátce po 10. hodině vystoupení skončilo. Metallica sklidila monumetnální aplaus, který byl zakončen několikaminutovým potleskem. Mnohým dojetím z tohoto zážitku ukápla i slza. Ani já nebyl výjimkou. Bubeník Lars Ulrich nakonec podotkl, že se v roce 2009 vrátí do Prahy s novým albem Death Magnetic, ale vzhledem k okolnostem tomu aktuálně nic nenasvědčuje. 

        V půl jedenácté jsem se dostal ze stadionu, a doslova "narvanou" tramvají se pomalu vracel na Smíchovské nádraží, kde na mne už čekali rodičové. Cesta domů proběhla v pořádku, a krátce po půlnoci jsem již snil o tom, kde Metalliku uvidím znovu.

 

        Resumé? Velice stručné. Člověku, pro kterého je Metallica stejný pojem, jako pro malíře Michealengelo, by si podobný koncert neměl nechat ujít. Koncert předčil mé očekávání a mám z něj obrovský zážitek, na který do konce svého života nezapomenu.

                                                                                                                                                                           &...


...bsp;                                                                                                     Váš Trainman

 

       

 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.